Publikováno: 06-07-2008
Autor: Karolína NovákováS hrozně velikananánským zpožděním, ale přece

Itálie TAE BO 2008………… aneb Hory, hory horory :-)

Hory jóó, to byly úžasné…. a ty horory vlastně byly taky, ale ne na horách ale v autobuse.

Výprava to byla nakonec řádně vyvedená a povedená že..účastníci zájezdu?

Vše to začalo druhým březnovým dnem roku 2008 kolem večerních hodin.

Všichni lyžníci a snowboarďáci jsme čapli své pobalené lodní kufry, batůžky, krosničky a jiná cestovní zavazadla která byla plná ….jídla a samozřejmě sem tam nějakých těch lyžařských a hygienických potřeb a vyrazili jsme k místu odjezdu, které se nacházelo v Praze na Chodově u autobusové zastávky směr Itálie.

Spořádaně jsem se usadili, nastartovali a vyrazili. Cestou jsme se zabavili každý po svém. Někdo svačil, koukal na video, spal, těšil se na čůrací pauzy, kroutil se bolestí přesezeného zadku a nohou, kochal se noční krajinou…prostě ckololiv jen aby mu ta cesta rychleji utekla.

V sedm hodin ráno jsme dorazili k zavřenému tunelu před Livignem..před kterým jsme čekali do osmi než se otevře. Čas jsme využili k ranní hygieně a snídani. Po deváté hodině jsme již stáli pod kopcem. Proběhl decentní ranní striptýz na parkovišti u lanovky při převlékání do lyžařských oděvů. Pak už jen stačilo namačkat, natlačit, nepresovat nožičky do těch příšerných lyžáků a nastoupit do kabinek, které nás vyvezli ke špicím těch krásných polozasněžených kopců.

Sněhu bylo tak řekla bych přiměřeně. Sjezdovky byly bílé, hezky upravené….manžestr jak se sluší a patří.

Jen to bylo trošku náročné po té cestě v autobuse, kdy jsme byli rozlámaní ještě než jsme stoupli na svah.

Ovšem nebyli jsme tak moc rozlámaní jako Jirka (Mikáčova) super rychlá kárvová lyže. Odpoledne při jedné cestě z kopce dolů, kdy se řítil rychlostí blesku svými řezanými oblouky při, kterých drhnul rukama, nohama, kulichem o stěnu svahu to prostě řízl ještě víc. Asi to chtěl trošku přibrzdit, tak se do toho zapřel tak moc, že to jedna lyže nevydržela. Byl ale kabrňák…ladně doklouzal i se zlomenou lyží dolů a v servisu si hnedle vypůjčil další.

Kolem šesté jsme se jeli ubytovat do vesničky Izolaca (cca. 1h busem od Livigna a 15min od Bormia).

Spací pořádek byl domluven předem. Každý dostal svůj pokojík, postýlku, kuchyňku, záchůdek a spršičku. Pokojíky sice malé, leč útulné a po té cestě ježdení jsme za ně byly opravdu moc rádi.

Ráno se každý den v 9:15h vyjíždělo do středisek. Dvakrát jsme jezdili v Bormiu, jednou kousek za Bormiem v St. Katarine a opet při zpáteční cestě domů v Livignu.

Počasí nám také celkem přálo. Né že by zrovna bylo každý den azuro a prášánek ale jezdit se dalo. Někdy i trochu poslepu, když padly bílé mraky bylo někdy těžké se na sjezdovce orientovat. To člověk občas ani nevěděl jestli jede z kopce dolu nebo nahoru. :-) Sem tam nám i vylezlo sluníčko. To jsme všichni sundavali brýle, helmy, mazali se krémy a opalovali jsme si čumáčky.

Skoro každý den odpolko jsme si poctivě dělali na svahu bombardínovou pauzičku na doplnění energie.

Po celodenním ježdění jsme si pak na pokojíkách uvařili nějakou tu mňamku a vyčerpaní a namožení hlavně na nohách a zadku jme šli brzy chrupat.

Tedy kromě posledního večera, kdy jsme si dopřáli príma baštu v nedaleké pizzeri. Každý jsme si dali výtečnou pravou Italskou pizzu.

Poslední sobotní ráno jsme si všechno zpakovali a už kolem osmé jsme mířili do Livigna, na závěrečnou lyžovačku. Jezdili jsme už jen lážo plážo Blážo. Udělali jsme poslední foto, dali jsme si poslední bombardino, horkou čokoládu a trošku dříve jsme se vydali dolů do města, abychom si stihli nakoupit sváču na cestu, nějaké dobrůtky pro naše známé kterým se po nás doma stýskalo a také vrátit půjčené lyže které to přežili bez jediného škrábance.

Po šesté se vyráželo domůůů. Start nebyl uplně ladný..autobus z počátku trochu trucoval ale nakonec se ho podařilo rozhýbat.

Cesta zpátky byla trošičku namáhavá. Nohy zadky nás pěkně bolely už po ježdění a ty dlouhé hodiny na sedačkách byly dosti úmorné.

Kolem šesté hodiny ráno jsme přistáli v Praze. Všichni celý a zdraví.

Tedy závěrem: Hurá, hurá výletu, nezlomeni už jsme tu….tak zase příští rok…….

Nahoru