Publikováno: 25-01-2002
Autor: Zbyšek Petržílek

Zen v bojových uměních i v běžném životě

O bojových uměních bylo jistě napsáno velmi mnoho knih a pojednání, natočeno mnoho filmů. Je však dosti nešťastné, že většina z nich přestavuje bojové umění jenom jako prostředek k vnucení vlastní vůle protivníkovi nebo způsobení zranění soupeři.V podstatě jsou bojová umění "ve své nejjemnější podobě pro opravdové mistry" spíše cestou k lepší komunikaci mezi lidmi, lepší harmonii mezi lidmi a přírodou a vesmírem. Jsou cestou lepší duchovní (spirituální) jasnosti, mentálního klidu a nejhlubší, ale ne falešné sebedůvěry.

Jsou jistě erudované autority, které by se mohly k této problematice vyjádřit, ale přesto cítím povinnost předat poselství těm, kteří o to stojí. Samozřejmě jako každého, také mne přitahovala ke karate ta fyzická forma známá i prezentovaná ve filmech. Měl jsem štěstí, že vlastně již na začátku mé cesty jsem potkal lidi, kteří měli se zenem určité zkušenosti a nerozdělovali karate a zen.

Pro lepší informovanost je potřeba se vrátit do historie. Bojová umění ve starém Japonsku začala rozvíjet důraz na osobní duchovní růst někdy na konci 18. století. Měnila se z prostředků boje na život a na smrt ve spirituální výchovný proces s důrazem na osobní rozvoj jedince. A tak se umění boje s mečem jai-džucu mění na jai- dó, ken- džucu na ken - dó a následují i ostatní bojová umění připisující si koncovku dó - značící cestu, cestu duševní a fyzické rovnováhy, cestu seberealizace, porozumění, osvícení. Takže se prvky zenu objevují i v dalších uměních, džu-dó, karate dó, aiki-dó.

Není účelem tohoto pojednání jakýmkoliv způsobem definovat zen neboť zen ve své podstatě žádnou definici nemá. Je to vnitřní pocit.

V Zenu není prioritní intelekt, ale posiluje se a rozvíjí instinkt. Jeho konečným cílem je pak osvobodit jedince od egoismu, zloby, falešných iluzí a vášní.

Tento článek píši s hlubokou vírou v učení shihana Daniela Lazence, jehož jsem oddaným žákem a doufám, že ti, kteří dosud nepochopili podstatu, prohlédnou.. Určitě však tady není nic pro ty, kteří myslí jen sami na sebe, na své sportovní úspěchy a svůj prospěch, ani pro lidi agresivní, které zajímají jen fyzické aspekty karate-dó. Není zde ani nic pro ty, kteří by chtěli porazit několik soupeřů naráz a rozbíjet holýma rukama bůhvíkolik cihel či prken.

Jestliže bych se měl vyjádřit za sebe, tak principy zenu je možné aplikovat i do soukromého a všedního života, a co je velmi důležité, naučí nás využívat vnitřní sílu, energii vesmíru a země i v karate - dó.

Během doby studia cesty karate-dó a bojových umění jsem měl možnost poznat spoustu lidí se shodnými i odlišnými názory na karate dó. Je však vždy zavádějící studovat jakékoliv bojové umění jen jako sport.

I shihan Ochi 8. dan JKA pravil - je třeba rozvíjet technický i spirituální (duchovní) vývoj a přemýšlet o filosofické stránce karate - dó a usilovat o jeho rozšíření. Vyzdvihnout návaznost na mateřskou zemi a její zvláštní kulturu a etiketu.

Další jeho slova jsou "Vidím v praktikování zenu význam pro karate - dó, neboť i zde je cílem stabilizace vitality, nejprve pomocí správného sezení a kontrolovaného dýchání. Karate je možno také označit jako ”Zen v pohybu”. Přináší svými správnými postoji a správným dýcháním tytéž výsledky jako zazen. (Zazen je poloha meditace a dýchání v sedě)."
-- shihan Hideo Ochi

Můžete trénovat dlouho, hodně dlouho, ale jestli pouze pohybujete rukama a nohama a skáčete nahoru a dolu jako loutka, pak se vaše učení karate-dó nebude lišit od učení se tanci. Nikdy nedosáhnete jádra věci, nepodaří-li se vám pochopit podstatu karate-dó a zenu.
-- shihan Gichin Funakoshi (zakladatel a reformátor školy Shotokan )

 

Nahoru